Návštěvu J. A. Komenského v Uh. Brodě můžeme také zařadit mezi povedené akce naší třídy. Velmi přínosná a inspirující byla pro děti, ale i jejich pedagogický doprovod. 

Brzy ráno, doslova za prvních ranních mrazíků, jsme započali svoji exkurzi, vlakem směr Uherský Brod. Po příjezdu k nám bylo počasí milosrdné a při čekání na otevření muzea vysvitlo sluníčko. Děti se tak mohly nasvačit a především pohodlně hledat dům, ve kterém žil J. A. Komenský. V devět hodin začalo vyučování, které se však malinko odlišovalo od toho, na jaké jsme běžně zvyklí. Ve starých lavicích si děti vyzkoušely, jak by je asi Učitel národů přivedl k poznání nových slov a jejich významů. Dobrovolným výběrem, který se později ukázal jako velice prozíravý, pak byli zvoleni dva výtečníci, na nichž byly předvedeny možnosti fyzických trestů. Pro děti bylo velkým překvapením, že Komenský, ač lidumil a propagátor školy hrou, nezavrhoval fyzické tresty. V případě porušení a znovunastolení kázně nebyly ničím neobvyklým. Potvrdila se tak moje slova, že dříve si děti zlobení ve třídě dobře promyslely, neboť první trest přišel hned ve škole, druhý pak velice často následoval ještě doma. Rozhodně odmítám návrat k těmto starým pořádkům kdekoli, ve školním prostředí či doma, ale jaká je vaše zkušenost. Stačí na přemíru energie a “dobrých” nápadů jenom klidná domluva?

Po vyučování následovala komentovaná prohlídka muzea. Hned v úvodu byl výklad paní průvodkyně neustále přerušován nějakým vykřikováním, nikoli však z důvodu nekázně, kterou by bylo třeba srovnat. Děti totiž hodně věděly a snažily se své vědomosti uplatnit oblíbeným způsobem, kdy pusa je rychlejší než ruka. I přes tento způsob prezentace znalostí dokonce sklidily pochvalu, že tolik toho mnohdy neznají ani středoškoláci. Abychom trochu zkrotili jejich temperament, na řadu přišla práce s otázkami, které si žádaly vyhledání odpovědí v nově opravené expozici o J. A. Komenském. Je modernější, hezká, čtivá, srozumitelná i interaktivní a pro děti tak akorát. Poté nás čekala dvě krátká promítání a samostatné prohlížení zbytku výstavy s využitím všeho, co nabízí. Včetně tiskařské černi. Venku mezitím zaúřadovalo aprílové počasí, ochladilo se, proto jsme se v muzeu raději ještě i naobědvali, z vlastních i cizích zdrojů.

Následovalo setkání s dalším panem průvodcem, který nás vzal na jinou cestu poznání a provedl nás planetární stezkou, v našem případě, s ohledem na počasí a čas odjezdu, spíše jenom její částí, od vlakového nádraží po kulturní dům. V cílové stanici se začaly stupňovat abstinenční příznaky některých jedinců, kteří dosud nemohli utratit nic ze svěřeného kapesného. Nákup v automatu se tak jevil jako jediný možný a na krátký čas ukolébal budoucí kosmonauty. Po příchodu do planetária ale začali znovu vystrkovat rohy, ohleduplné slušné chování mělo mezery a snaha neustálého slovního projevu hraničícího se zbytečnou diskuzí vyústila v rozesazení jedné posádky. Potom už bylo objevování vesmíru a pozorování hvězdné oblohy opět klidné. Dokonce až tak moc, že je někteří prospali. 

Mezitím venku sprchlo, ale když jsme opouštěli planetárium, bylo už zase hezky. Dolů z kopce to šlo v rychlém tempu, vlak měl zpoždění jen nepatrné a ani s batohy na sedačkách tentokrát nebyl na požádání větší problém. Proto lze celou akci hodnotit jako podařenou v mnoha směrech. Zábavná, poučná, hrazená ze šablon. Kluci natrénují cestovní výdrž, do Prahy pojedeme přes tři hodiny, i okamžité potlačení rozjařené nálady a bujarého smíchu v situaci, kdy se to zrovna moc nehodí. Nejenom cesta vlakem je jednou z nich. Holky to asi zvládnou v pohodě. 

P.S. Nejen aprílové počasí, ale především teplota v muzeu byla příčinou toho, že kapesník je teď můj nejlepší kamarád. Kromě námětů na výchovu dětí jsem bohatší o jednu pěknou rýmu. A jak dopadli ostatní?