Děti 2.B Ježíškovými vnoučaty

Situace kolem nás není zrovna nakloněna tomu, abychom mohli žít zcela podle svých zvyklostí. Jeden den jsme ve třídě a zdrávi, druhý už se učíme z domu a napjatě čekáme na výsledky testů. Ti šťastnější se mohou brzy vrátit do školy, ti méně šťastní se musí setkávat se svými kamarády jen na dálku. Přesto si uvědomujeme, že i když dočasně je to jistě omezující a nemilé, nebude to napořád, lepší zítřky už jsou za dveřmi.

A právě toto uvědomění, umocněné adventním rozjímáním, přivedlo děti z 2.B k myšlence, že ne všichni lidé jsou tak bohatí jako my. Netěší se třeba dobrému zdraví, nemají častý kontakt se svými blízkými ani přáteli, jsou odkázáni na pomoc druhých. To nejmenší, co pro ně pak můžeme učinit, je pokusit se alespoň trochu tento stav zmírnit. Ač ještě malí, už nyní jsme, i v této zvláštní době, našli způsob, jak to udělat. 

Rozhodli jsme se obdarovat některého seniora v naší republice podle jeho přání, stali jsme se Ježíškovými vnoučaty. A protože příspěvky od dětí, paní učitelky i paní asistentky byly štědré, radost snad bude mít nejen paní Halina, ale i pan Jiří.

Paní Halina (73) ve svém přání sama napsala: Jmenuji se Halina, v domově pro seniory žiju už mnoho let, jsem sama, zvykla jsem si zde , ale postupně se mi zhoršuje zrak. Velice špatně vidím a už se nechci stále ptát druhých kolik je hodin. Milé vnouče, moc bych si k letošním Vánocům přála hodinky pro slabozraké. Jednoduše ovladatelné, a hlavně česky mluvící. Děkuji, Halina

Za pana Jiřího (84) pak napsala paní pečovatelka: Pan Jiří ztrácí pomalu zrak, ale rád si ještě pořád čte. Přál by si stojací lampu s jednoduchým ovládáním, nejlépe s otáčecím knoflíkem přímo na tyčce a aby hodně svítila.

Děkuji rodičům za podporu akce. Jsme rádi, že touto formou můžeme nejen pomoct, ale snad i vykouzlit úsměv, potěšit, předat alespoň kousek radosti. Přejeme paní Halině a panu Jiřímu, aby jim dobře a dlouho sloužily i naše dárky, ale především pevné zdraví.