Pevnost poznání Olomouc

V úterý 25. 1. 2022 jsme si udělali radost návštěvou Pevnosti poznání v Olomouci. Protože jsme se celý předešlý týden věnovali lidským smyslům, které jsme dokonale poznali všemi smysly, hlavním tématem návštěvy byly právě ony. Ani touha detektiva řešit a vyřešit záhady kolem nás však nezůstala bez povšimnutí, možností potrápit hlavu se nabízelo rozhodně hned několik.

Vsuvka: fotky jsou opět seřazeny od té poslední, netuším proč. Začnu pátrat, kde soudruzi z NDR udělali chybu, příp. zda ji dělám já nebo Zonerama. Kdyby někdo věděl, předem díky.

Cesta vlakem bez problémů, hlášky typu my jedeme přes Prahu nebo už jsme ve Veselí. Pěší přesun bez problémů, asi třikrát Kdy už tam budeme? Pevnost pevně stála, poskytla toalety a zázemí, místo na svačinu. V expozici Rozum v hrsti mnoho zajímavých aktivit, ani jsme je uspokojivě neprošli všechny. Některé exponáty posloužily i jako průlezky, tam pak vznikalo nejvíce třenic. Jedna až později objasněná klučičí potyčka, ale jinak spoustu zábavy, děcka nevěděla, kam dřív, vydrželi bychom klidně ještě hodinu.

Následoval výukový program pro polovinu dětí, která byla znovu rozdělena na poloviny a provedena zajímavými smyslovými úkoly. Druhá část následovala lektorku do kreativní dílny. Těším se na zítřejší výuku. Každé dítko teď má mozky už dva, my to s paní asistentkou dáme nějak dohromady, to bude hitparáda nápadů a myšlenek. 

Po programu a dílně, kde se děti vystřídaly, zasloužený oběd a nákupy. Okupován byl automat na laskominy a nápoje, jakož i paní pokladní, která střežila suvenýry. Vzhledem k tomu, že v té době již v pevnosti nebyly jiné třídy, a i před tím tam byla pouze jedna, byla celá budova jen naše. Což jsme beze zbytku zužitkovali. Někdo likvidoval řízky, které nesměl přivézt domů, někdo vyráběl tornádo, někdo utrácel a někdo se ještě vrátil potrápit svůj rozum.

Na závěr přišla vhod klidnější chvilka hrou na malé kosmonauty. Společně se zvířátky, uvelebeni v planetáriu, vypravili jsme se za základním poznáním sluneční soustavy a hvězdné oblohy. Odtud ještě na opravdu malou chvilku do expozice Světlo a tma, ale čas a vlak si už žádaly, abychom se protentokrát rozloučili.  Obvyklé zmatky při odchodu, kde máš čepici, čí jsou to boty, kdo ještě nemá bundu, nová dobrá hláška komu patří tento mozek nebo máš mozek v batohu? Zpátky na nádraží právě včas, ve vlaku ještě honem honem zahnat hlad či chuť a hurá ku domovu.

Roušky jsme nosili, ruce si desinfikovali nebo často myli, tak snad jsme si kromě hezkých zážitků nic dalšího nepřivezli. Celá akce je hrazena z tzv. šablon, není nutné sáhnout do třídního fondu.