Týden sportu

Týden sportu, loňská novinka, proběhl letos podruhé a určitě ne naposledy. Pro jeho zahájení jsme po férovém pikniku zvolili vycházku k rybníku. A dobře jsme udělali. Děti se vyřádily na lodi, obohatily své pohádkové znalosti a pak se učily běhat mezi kapkami deště, neboť začalo drobně krápat. Přesun na školní hřiště byl spojen s rozhodnutím, že trocha té vody nás přece nerozhodí, proto jsme plynule pokračovali na prolézací domeček, kde začaly vznikat nové zajímavé hry s ještě zajímavějšími pravidly. Nikdo se nerozpustil, přežili všichni. 

Úterní vycházka ke třem lipám nepřinesla žádné překvapení. Opět mokrá tráva po ránu, opět nadbytečné teplo při cestě zpět, opět mraky obtížného hmyzu, opět vlhké dřevo na podpal. Děcka se vrátila ke hře z minulého roku, jako by tento ani neuběhl. Oheň se nakonec také podařilo rozdělat, i když až na druhý pokus, protože ten první zhatili nedočkaví jedlíci, kteří cpali špekáčky nad hraničku s dosud neexistujícími plameny. Protipólem pak byli ti, kteří si na plameny počkali a svým špekáčkům či rohlíkům tak dopřáli barvu vskutku luxusní. Chutnal i špekáček s příchutí popela, pochoutkou se stal také samotný kečup. Nikdo neumřel hlady, vyuzeni byli všichni.

Ve středu byl program jasný, předem daný, plavecký výcvik. Nikdo se neutopil, zvládli to všichni.

Zlatým hřebem týdne se stal čtvrteční výšlap do Uherského Ostrohu. Hned v úvodu mám pro rodiče záludnou otázku. Co je zárukou úspěchu téměř každé aktivity mimo školu, kterou paní učitelka vymyslí? Už víte? No přece pořádná obuv, bez té to opravdu nejde. A větší batoh, do kterého dítě naskládá věci i bez pomoci rodiče. Pak už si poradíme se vším. Na naší cestě jsme porušili několik zákazů vstupu do míst, kde ovšem lidé běžně vstupují. Do jiných míst se zase ani vstoupit nedalo, lesní cesta lužního lesa byla po dešti moc prima kros. Boty jsme se snažili očistit při přechodu lávky a na hrázi řeky Moravy. Do zámku se nám tak podařilo dojít sice s téměř hodinovým zpožděním, zato ale v jakž takž normálním stavu. Detektivní pátrání a aktivity v zámku byly postupně obohaceny o další případy, které si vyžádaly i oprášení zdravotnických dovedností. Pachatel byl nakonec dopaden, hlad zahnán, žízeň uhašena, nástrahy podzemí zvládnuty, výstup do věže zdolán, bolesti hlavy, břicha a mdloby zažehnány. Nejlepší čas na zmrzlinu a návštěvu Veteran muzea, kde ale dobrodružství pokračovalo. Kromě hledání odpovědí na otázky kvízu se nám také jeden z kvízů rozhodl, že se naučí létat a střihl si to rovnou z terasy vily až dolů na ulici. Jinak se ale podařilo uhlídat exponáty i děti, které se opravdu moc snažily najít odpovědi na těžké otázky, jak potvrdila i paní pokladní v muzeu, a navzdory jejich malé nepozornosti na zámku si zde vysloužily pochvalu. Nikdo to nevzdal, zhruba 15 km měli v nohou všichni.

Při pátečním výšlapu na rozhlednu jsme se rozdělili na dvě části. Děti v první skupině pomocí šipek vytvořily trasu, na kterou umístily několik zastavení věnovaných českým příslovím, jež také zároveň samy luštily. Druhá skupina se zdržovala v okolí školy, aby později vyrazila po šipkách a jednotlivých stanovištích s úkoly. Do cíle to šlo docela bez problémů. Aby ale byl vyřešen i poslední úkol, bylo nutné zdolat ještě rozhlednu, což se s vydatnou pomocí podařilo i těm, kteří se bojí výšek. Na všechny luštitele a odvážlivce zde čekala malá odměna. Schovávanou znečištěné boty jsme vyčistili opět při schovávané, nyní již daleko od mokrého pole, jen těch kopřiv tam zas nemuselo být tak moc. Nikdo se neztratil, zdraví budou všichni.

Nikdo (téměř) nezlobil, spokojeni byli všichni. 

Nikdo se nezdráhal zpívat, na příští dobrodružství se těší všichni.