Radim Pikner vykonává práci ředitele na Základní škole Polešovice, kde také vyučuje několik hodin přírodopisu, zeměpisu a tělesné výchovy. V této pozici se občas může zdát trochu vzdálený, v tomto rozhovoru si však ukážeme, že jde o zajímavého člověka se spoustou prvotřídních zážitků a jedinečných názorů, co se nebojí na svět podívat z trochu jiného úhlu pohledu.

STUDIUM a PRÁCE

Obecně se o vás ví, že rád bádáte a učíte se nové věci. Na jaká místa vás studium zavedlo?

Navštěvoval jsem Základní školu v Koryčanech, potom jsem studoval Gymnázium v Uherském Hradišti a nakonec přírodovědeckou fakultu na Masarykově univerzitě.

Proč jste se rozhodl stát se učitelem?

Já nevím.

Lákalo vás třeba toto povolání už v dětství?

Ne.

Tolik sdílnosti snad ani není potřeba :). Jak jste se dozvěděl o Polešovicích?

Tak věděl jsem, že nějaké Polešovice jsou, a předtím jsem učil na SOŠG ve Starém Městě. Nejdřív jsem dělal konkurz na ředitele tam a pak jsem absolvoval konkurz na ZŠ v Polešovicích. A jak jsem se dozvěděl o Polešovicích? To si fakt nepamatuju.

Co se vám tady na Polešovicích líbilo – proč jste sem vlastně šel?

Tak já rád zkouším nové věci, a tak jsem si po deseti letech „učitelování“ řekl, že bych mohl zkusit dělat ředitele.

Tak to jsme měli všichni tady v Polešovicích štěstí, že jste se nebál vkročit do dosud nepoznaných vod. Baví vás práce s dětmi?

Někdy jo, většinou ano.

Někdy je to těžké.

Někdy by člověk radši pracoval se dřevem nebo se železem, protože tam ví, že když se bude hodně snažit a hezky to strouhat, něco mu z toho vyleze, že ano? Ale u dětí se můžu někdy snažit a stejně z toho občas nic nevyleze.

Z vaší práce jde ovšem poznat, že to nejspíš nikdy nevzdáte. Ve škole se teď rozbíhá nový školní program i s volitelnými předměty. Jak vás vlastně napadlo všechno tohle podniknout?

Já myslím, že základem celého učení je motivace. To znamená, že nikdo se nemůže nic naučit, když nechce. Takže v podstatě mi jako řediteli přišlo jako základní zabývat se tím, jak to udělat, aby se děti chtěly učit. Předpoklad je takový, že když si naši žáci sami vyberou volitelný předmět podle svého zájmu, že by je to mohlo bavit. Po téměř roce, co jsme u nás ve škole tento výběr zavedli, mohu říct, že u některých to funguje, ale u některých zase ani moc ne. Je to složité, protože mám pocit, že některé lidi nebaví nic. A to je potom těžké.

To je jasné, ale do práce i tak chodíte rád, ne?

Ano, určitě teď chodím do školy radši, než když jsem školu navštěvoval sám jako žák.

A proč vlastně?

Protože to hrozně rychle utíká a člověk tady každý den zažije spoustu věcí. Přijdete ráno o půl osmé, otočíte se a jsou tři, čtyři, pět hodin a jdete zase domů.

OSOBNÍ ŽIVOT

Vaší manželkou je jedna z paních učitelek na naší škole. Proč jste si pro život vybral zrovna ji?

Protože mě nechtěla.

Opravdu? Jak to myslíte?

No, protože se tvářila, že se ani vdávat nechce, protože jsem ji musel dobývat a to mě právě motivovalo.

Zajímavé. Co vaše děti?

Mám dvě děti a jsou velmi šikovné, asi po mamince.

Rozhodně nejenom po ní. Zaslechly jsme, že jste v minulosti zažil vážný úraz. Je to pravda? Nevadilo by vám sdělit nějaké podrobnosti?

Ano (zažil úraz), třeba jsem 12. prosince 2004 spadl na hlavu a vzbudil jsem se až 15. prosince 2004. To znamená, že od soboty do úterý jsem byl úplně mimo.

Děsivá představa, ale vše naštěstí dobře dopadlo. Kde jste vyrůstal?

V obci Staré Hutě a celý život zde také žiji.

Nikdy jste se odtud neodstěhoval?

Asi 7 nebo 8 let jsem žil ve Veselí nad Moravou, ale paradoxní je, že když jsem bydlel ve Veselí nad Moravou, tak jsem vykonával funkci starosty v obci Staré Hutě. Takže jsem vlastně byl starosta v obci, ve které jsem fyzicky nebydlel.

Vážně? To je docela legrační. Vraťme se ale ještě jednou k vašemu dětství. Mohl byste nám ho popsat pěti přídavnými jmény?

Krátké, veselé, romantické…já už nevím, vzpomenu si možná potom.

Nevadí, to docela stačí. Jako učiteli přírodopisu je vám svět zvířat určitě blízký. Jaké zvíře byste označil za svoje oblíbené?

Moje oblíbené zvíře je ovce.

Docela neobvyklá odpověď. Proč zrovna tohle?

Protože takové malé jehňátko je hrozně roztomilé, hebké a voní.

To je hezké, skoro jako popis z nějakého románu! A když už jsme u těch románů… Čtete rád?

Ano.

Opět vyčerpávající odpověď :). Jakému žánru dáváte přednost, jaké žánry čtete nejraději?

Detektivky a literaturu faktu.

Máte nějakou nejoblíbenější knihu?

Moje nejoblíbenější kniha je asi… Dva divoši od Ernesta Thompsona Setona, kterou jsem četl asi pětkrát a čtu ji opakovaně vždy po pár letech. I se synem jsem ji několikrát četl. Velmi se mi tato kniha líbí.

Hm… Pěkné… A co vy a dráha spisovatele? Psal jste někdy nějakou knihu?
Ne, to by mě nenapadlo.

ZÁJMY

Přesuňme se k volnému času. Už víme, že psaní knih do něj nepatří, ale co další koníčky?

Mám rád přírodu a hrozně rád pozoruju přírodu. Zrovna teď, když přichází jaro, tak to je nejlepší roční období.

Potom rád sportuju, třeba florbal nebo hokej, to jsou moje nejoblíbenější sporty. Dále mám rád třeba i cyklistiku.

Z dalších koníčků bych uvedl např. lepení papírových modelů.

Z vašeho výčtu vyznívá, že jste poměrně vášnivým sportovcem, dosáhl jste ve sportu nějakých úspěchů?

V 8. třídě jsem na okresních atletických závodech skočil 120 cm do výšky a 5 m a 5 cm do dálky. Ale to neznamená, že jsem měl nějaký úspěch, to jsem tam tehdy byl asi poslední.

I tak vám patří obdiv, že si ta čísla ještě vůbec pamatujete. Co třeba vaření? Vaříte rád?

Ano.

Vy nám opravdu nic nedáte zadarmo. Prozradíte nám vaše oblíbené jídlo?

Třeba jehněčí žebírka na rozmarýnu.

To zní vskutku výtečně. Jaké jídlo naopak rád nemáte?

Rajskou omáčku.

Zmínil jste svou lásku k přírodě. Věnujete se ve svém volném čase i práci na zahradě?

Ano, ta mě také baví.

Co na zahradě nejraději děláte?

Kosím trávu, prořezáváme stromy, sbírám jahody, sbírám mandarinky, ořechy, co je potřeba. To se tak asi nedá úplně říct, kterou činnost mám nejraději.

Zníte jako nadšený pěstitel! Co bychom u vás na zahradě našli?

Brambory, řepu a cukety.

A nějaké květiny?

Včera jsem uřízl rakytník řešetlákový.

A v naší zahradě lze spatřit třeba kosatce, levanduli, ibišek, mečíky…

CESTOVÁNÍ

Na řadu přichází cestování. Do kolika a jakých zemí už jste se podíval?

Tak já jsem vlastně nebyl nikdy mimo Evropu, ale z evropských zemí jsem procestoval skoro všechny.

Kam všude jste letěl letadlem?

Do Velké Británie, do Španělska, Řecka, do Černé Hory a do Bulharska.

Kdybychom se vás zeptaly na nejoblíbenější zemi? Našel byste nějakou?

Rumunsko

Opět pozoruhodná volba… Máte rád dovolenou v klidu – například u moře, anebo dobrodružnější – třeba chození po horách a podobně?

Ideální je týden u moře a 14 dní na horách. A mezitím v červenci týden volno.

Jde vidět, že to máte důkladně promyšleno. Prozradil byste nám nějaký bláznivý zážitek z cest?

Bláznivý zážitek z cest…

Tak třeba, jak jsme se ztratili při cestě do Jugoslávie, to bylo v roce 1986. Tehdy mně bylo 9 let a jeli jsme tam s rodinou. Celkem jsme vyrazili třemi auty. Tehdy nebyly mobilní telefony ani vysílačky a jedno z těch třech aut se prostě ztratilo.

Jejda, to nepotěší. A vy jste byl v tom ztraceném voze?

Ne, já jsem byl mezi těmi, co na zabloudivší čekali. Tři hodiny jsme stáli u silnice, až konečně přijeli.

OBECNÉ

Dovolte nám ještě několik závěrečných rychlých otázek. Zima, nebo léto?

Já mám rád všechna roční období.

Když jsem dělal starostu, tak jsem neměl rád zimu, protože to znamenalo, že jsem se musel starat o odklízení sněhu. Teď už mám zimu zase rád.

Zelenina, nebo ovoce?

To se nedá tak úplně říct.

Samé vyhýbavé odpovědi… Váš největší životní úspěch?

Můj největší životní úspěch jsou moje děti.

A vaše největší životní přání?

Abychom byli zdraví, protože nic víc nepotřebujeme.

Myslíme, že to je krásné zakončení tohoto milého rozhovoru. Doufáme, že se vám to vyplní. Děkujeme za možnost si s vámi promluvit a přejeme mnoho úspěchů nejenom ve vaší práci.

Anna Piknerová, Eliška Berková, Tuong Vy Nghiemová
Žákyně DílnyTvůrčíhoPsaní