Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 

     Dnešní dopoledne jsme měli možnost přenést se na chvíli s panem Macháněm, členem skupiny historického šermu Memento mori ( Pamatuj na smrt ), do středověku – do doby čestných rytířů.

      Snad všichni víme, že rytířem se stal bojovník, vybraný z řad šlechty, který byl za své služby králi obdarován pozemkem, hradem, popř. titulem. Očekávala se od něj čestnost, kulturnost a ochrana slabých. Jejich výchova začala kolem 7. roku. Říkalo se jim pážata, kolem 14 let panoši. Učili se zacházet s mečem, jezdit na koni, sloužili při stolování, pomáhali svému pánovi do zbroje a doprovázeli ho do bitev. Pokud správně plnili své povinnosti, byli pasováni na rytíře. Víte, proč užíváme slovo pasování?  My už to víme. Během tohoto slavnostního obřadu poklekl mladý bojovník před krále, pronesl přísahu, král mu mečem lehce poklepal na obě ramena a předal mu PÁS S MEČEM ( od toho tedy pasování ), ostruhy na boty a štít.

     Viděli jsme několik středověkých zbraní, např. :

- jednoruční meč ( lehký meč, který se drží jednou rukou a je kratší než 1 metr )

- jedno a půl ruční meč  ( používal se v Evropě ve 14. století )

- dlouhý meč  ( ovládal se dvěma rukama a měřil kolem 1,8 metru )

- kord (bodná zbraň s dlouhou štíhlou čepelí, ruku chrání zdobený „koš“ )

     Dozvěděli jsme se, že bodné a sečné zbraně ( meče a kordy ) se nazývají CHLADNÉ ZBRANĚ. Nejlepší chladné zbraně pocházely ze španělského Toleda.     

     Bijáky, řemdich a palcát patří mezi středověké ÚDERNÉ ZBRANĚ. Na vlastní oči jsme viděli, jak vypadá bojové kladivo a halapartna. Halapartny dodnes používají členové Švýcarské gardy, která chrání papeže ve Vatikánu.

   

     Víme, že hákovnice měla u ústí hlavně hák, který bojovník zaklesl při střelbě za vůz (husitská vozová hradba ). U palných zbraní se využívá střelný prach a objevily se na konci středověku.

 

     Rytíři se v boji chránili kroužkovou ( drátěnou ) zbrojí a přilbou ( dohromady vážily i 30 kg ). Plátková zbroj kryla celé tělo a vážila kolem 50 kg.

 

     Poznáte z fotografií, kdo měl tu čest vyzkoušet si tíhu brnění?

  

     Na závěr našeho „putování do středověku“ si mohli „polešovští rytíři“ vyzkoušet své šermířské výpady a dovednosti. Zda se jedná o německou či italskou šermířskou školu nebylo lehké poznat.

 

     Chtěla bych ještě jednou moc poděkovat panu Macháňovi, který obětoval svůj volný čas a perfektně pro nás připravil poučné vlastivědné vyučování. Myslím, že Jan Amos Komenský by měl z dnešní výuky vlastivědy velkou radost a já odměňuji všechny děti, včetně pana Macháně, velkou 1*.

fotogalerie