Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 

Jablíčkové dny

 

Už krásný podzim podává

jablka sladká voňavá.

Vezmi si jedno do dlaní a kousni:

dobré chutnání!

 

Tři podzimní dny jsme věnovali právě jablíčkům.  Během projektu jsme se seznámili s odrůdami jablíček, (zaujaly nás názvy jablíček jako např. Admirál, Jeptiška, Tereza, Šampion), které jsme seřazovali podle abecedy, skládali jsme ve správném pořadí  a určovali rozstříhané věty básničky o jablíčkách, dokreslovali obrázek podle instrukcí, počítali jsme matematické příklady a slovní úlohy s ježkem, podle výsledků třídili načesaná jablka do zavařovacích sklenic. Na  jablíčko vystřižené z barevného papíru jsme přepisovali básničku o kouzelném jablíčku. Dozvěděli jsme se, že plod jablka se nazývá malvice a obsahuje jadřinec, který má uvnitř semínka.

Odpočinuli jsme si během relaxační chvilky s pohybem, říkankou, písničkou a pohádkou.

Na závěr projektového dne, věnovaného jablíčkům, jsme si v kuchyňce upekli dva jablečné štrúdly a uspořádali košt přinesených odrůd jablek. Nejvíc bodů získala odrůda Šampion, na druhém místě se umístilo jablíčko odrůdy Topas.

Všem dětem se projektový den moc líbil a všechny si jej užily s radostí.

foto

 

   9.10. Den stromů  foto

 

 23.11. Na svatú Kateřinu, zalezem pod peřinu  foto

 

4.3., 5.3. a 8.3. Projekt Moje tělo

Týden po jarních prázdninách jsme si zpříjemnili třídním výukovým projektem Moje tělo - týden s hendikepem. Pracovali jsme ve skupinách - posádkách a formou zajímavých úkolů a her jsme si zopakovali a upevnili učivo o lidském těle.

Teď už víme, kde bychom hledali jednotlivé vnitřní orgány a jaká je jejich funkce v těle. Naučili jsme se poznávat kosti člověka, víme, že malé děti mají víc kostí než dospělý člověk, který jich má 206. Nejdelší a nejpevnější je stehenní kost (je pevnější než beton) a nejmenší kostičkou je třmínek v uchu, který je veliký asi jako zrnko rýže. Povídali jsme si o svalech, kůži, vystřihli jsme a popisovali oko, obkreslili chodidlo. Nejvíc času jsme věnovali jednotlivým smyslům a jejich orgánům. Zahráli jsme si Kimovu hru, seznámili se s Braillovým písmem, zapsali si pomocí něj křestní jméno, hmatem jsme určovali jména kamarádů, se zavázanýma očima jsme kreslili obrázky na tabuli, bavili se optickými klamy, iluzemi a trojrozměrnými obrázky. V tělocviku jsme zdolávali překážkovou dráhu pro slepce. Určovali jsme různé zvuky zvířat a věcí, melodie písniček, psali po zádech vzkazy pro kamaráda, se zavázanýma očima třídili kuličky, fazole a vršky, určovali předměty, poznávali spolužáky, čichem pojmenovávali koření a potraviny, které jsme určovali i podle chuti.  

Nejvíc se nám asi líbilo kreslení obrázků pusou či nohou a zkouška života s hendikepem. Uvědomili jsme si a na vlastní kůži vyzkoušeli, jak nesnadno se hendikepovaným lidem žije, jak lehce jsou zranitelní a mnohdy odkázáni na naši pomoc. Proto mějme oči otevřené a pomáhejme, když můžeme!  

Projekt se námořníkům velmi líbil a ohodnotili ho známkou "jednička s hvězdičkou".

foto

 

 

29.3.  Projektový den  Světadíl - Amerika

Každý rok na jaře probíhá na 1. stupni projektový den - Světadíl. Tentokrát jsme "vycestovali" do Ameriky. Děti si podle zájmu vybraly "dílnu", ve které strávily celé dopoledne. 

Co se naučily u Indiánů ?

Nejprve jsme si povídali o druhém největším světadílu. Kdo ho objevil, proč se původní obyvatelé jmenují Indiáni. Víme, že brambory, paprika i kukuřice jsou plodiny pěstované a přivezené z Ameriky. Dozvěděli jsme se zajímavosti ze života Indiánů, vzpomněli postavy z filmů Karla Maye, přiřazovali jsme indiánské měsíce k těm našim. 

Poté se "malí Indiáni" rozdělili do kmenů: Chytré hlavy, Apači a Komáři, v nichž plnili různé úkoly, například objevili a poskládali indiánský tábor. Teď už ví, že se indiánskému obydlí říká týpí, divocí koně byli mustangové, tomahawk je sekera, squaw je žena, dýmce míru se říká kalumet, Indiánova trofej je skalp, šaman je čaroděj a léčitel kmene, atd.

Příslušníci našich kmenů rýžovali zlato, vydali se na lov bizona - tatanky, vyrobili si svou čelenku a k mučednickému kůlu přivázali dva Komanče. Naštěstí však byla válečná sekera zakopána, takže k jejich mučení a skalpování nedošlo.

Na závěr jsme si společně zatančili u ohně, šamanka nás naučila indiánskou modlitbu, "vykouřili" jsme dýmku míru a "napili" se ohnivé vody. Zkušení Indiáni okamžitě v tekutině rozpoznali zázvor a med.

Rozloučili jsme se pokřikem a šamanka Indiánům na památku věnovala pamětní listinu. Prožité dopoledne se prý všem moc líbilo.

Howg- domluvila jsem.

                                                    Šamanka

 

foto