Závěr školního roku je ideálním časem pro výlety a exkurze. Prázdniny už ťukají na dveře, na což děti reagují stupňující se snahou vyhnout se ve vyučování jakémukoli, byť zcela drobnému úkolu či jinému závanu povinnosti. A tak vyrážíme na cesty. Jako třeba v úterý 16. 6. 2026 do Kroměříže. Počasí nám přálo, cesta naštěstí rychle uběhla, cestování je pořád plné křiku. Nejprve se děti nasvačily v Podzámecké zahradě, kde si dopoledne dali dostaveníčko snad všichni pávi v zahradě žijící. Zase křik, i když poněkud jiného rázu. Po svačině jsme si prošli zahradu a objevovali místa, o nichž možná mnozí neví, i když je mají za humny. Následovala návštěva Muzea Kroměřížska, v němž na děti čekaly dva programy. 
Ten první je provedl světem pohádek a filmů Miloše Macourka, který byl kroměřížským rodákem a výstava byla uspořádána ke stému výročí jeho narození. Některé pohádky děti dobře znaly, konkrétně Arabelu nebo Macha a Šebestovou, kteří nás budou v příštím školním roce provázet jedním z našich celoročních projektů. Některé jim byly méně známé, o všech se však alespoň něco dozvěděly. Líbily se doprovodné činnosti, dost velký úspěch mělo zkoušení kostýmů. Netušila jsem, jaké kvality v sobě skrývají kluci, docela jsme se nasmáli. Po obědové pauze vyrazily děti až na půdu muzea, kde bylo jejich úkolem vyhledávat indicie a dostat se k pokladu, což se nakonec všem podařilo, neboť celoroční detektivní trénink se přece musí někde projevit.
Do odjezdu vlaku zbývalo ještě trochu času, proto jsme opět mimo původní plán zařadili ještě i návštěvu zrcadlového bludiště. Také zde byla nakonec cesta mezi zrcadly vypátrána, i když to odneslo nejedno čelo. Malou náplastí na to byl smích, legrace a opět docela hluk, velkou pak sladká tečka za celým dnem, zmrzlina či studená tříšť.