Jak se dá propojit finanční gramotnost a nocování ve škole? Hravě, poctivou přípravou jednoho zázračného koktejlu. Takže: vezmeme šikovné a ochotné maminky či tatínky, těch máme naštěstí ve třídě dost, přidáme k nim sladkého sponzora, paní Jirchářové moc děkujeme. Dále potřebujeme lidské patrony z obou devátých tříd a také další starší kamarády. Neměla by chybět jedna učitelka a vše dochutíme většinou prvňáčků z I.B. Protřepat, nemíchat.

V úterý 3. 6. 2025 jsme den začali samozřejmě čtením, následovaly úkoly zaměřené na matematiku a finanční gramotnost. Ty byly postupně zdolávány samostatně, ve skupině nebo při konečné společné kontrole. Poté následovala příprava obchodního centra, v němž se vzácně sešly pod jednou střechou všechny známé značky prodejen s potravinami. A sešel se v nich také neskutečně rozmanitý sortiment. Posuďte sami: jednohubky, muffiny, tortilly, tousty, sáčky se sladkostmi, řízky, závitky, buchty, bábovky, koblihy, cereálie, masové kuličky, mrkvové tyčinky, přesnídávky, pití, linecké pečivo, sušenky, koláčky a také zákusky. Bylo toho opravdu spoustu. Oceňuji nápaditost výrobců, děkujeme za čas takové přípravě věnovaný.

V okamžiku otevření obchodů již prodejci netrpělivě přešlapovali a vyhlíželi první zákazníky. Co když nikdo nepřijde? Brzy se však s nimi roztrhl pytel, ve třídě jsme tak postupně přivítali naše patrony, děti z II.A a také patrony našich kamarádů z I.A. Obchody byly najednou v obležení. Prodavači a prodavačky byly zpočátku trochu rozpačití, nutnost rychlých počtů činila občas problémy. Některé zboží mizelo z pultů rychlostí blesku, jiné vyčkávalo. S pokročilou hodinou tak bylo nutné slevovat, aby se prodalo, prodejci se k závěru dokonce osmělili a nasadili těžký kalibr, vyvolávali a lákali zákazníky na šťastnou minutu. Zboží se nakonec prodalo opravdu hodně, výdělek použijeme v pátek 20. 6. 2025, kdy nás čeká pasování na čtenáře. Zaplatíme z něho cestu, knížku pro čtenáře a možná vyjde ještě i na zmrzlinu. Paní Jirchářové zakoupíme alespoň symbolické Merci.

V posledních deseti minutách bylo dětem navráceno dvacet korun, které vložily do svého podnikání a každý s nimi naložil po svém. Někdo je sbalil do peněženky hned, většina dětí ale na sebe vzala dvojroli prodavače i zákazníka a nakupovalo se mezi sebou. Rozprodalo se téměř vše a co zůstalo, vytvořilo základ pro společný stůl právě na naše nocování.

K němu jsme se sešli v 18.00 hod. Rodiče pomohli s věcmi do třídy a naše první přespávačka mohla začít. Nejprve jsme si prošli včelí stezku, kterou v parku školy připravili páťáci. Hodně informací, které poskytovala, jsme už věděli, část dětí však tolik nezajímala. Pak bylo třeba se trochu unavit na školním hřišti, počasí to dovolovalo. Po návratu do třídy následovala večeře, příprava spaní a čtení před ním, dětem posloužil slabikář, paní učitelce kniha. Večer mělo zakončit sledování pohádky, jenže to by nebyl ten správný konec takové akce. Výzvou je stezka odvahy. Jako vždy se potvrdilo, že největší hrdinové mají největší strach, ale nakonec ji s pomocí či zcela bez ní zvládli všichni. Při poslechu pohádky brzy usnuli první unavení jedinci, zhruba v půl dvanácté spaly za zvuků relaxační hudby všechny děti.

Ranní ptáčata začala den o půl šesté. Lehkým výpočtem šest hodin spánku musí učitelce stačit. Zavírání oken o půl třetí, aby nebylo tolik slyšet vlaky, se nepočítá. Vydržet v klidu až do sedmé hodiny, kdy byl dohodnutý budíček, byla neskutečná překážka, situace se řešila čtením nebo raději opětovným usnutím. Ke snídani bylo stále dobře prostřeno, k čaji padly už i dosud opomíjené buchty. Posilnit se bylo třeba, neboť následovala nejhorší část jakéhokoli přespávání, úklid. Narvat spacáky do obalů je vždy výzva číslo dva, což do budoucna platí také o jakémkoli batohu, do něhož věci naskládá maminka, ale pak se do něho ne a ne znovu vlézt.

Když se dílo podařilo, zkusili jsme nějakou tu výuku. Bylo však vidět, že děti jsou unavené, přece jenom spaly méně než doma, navíc teplo ve třídě je čím dál větší, proto jsme poslední hodinu zkrátili a dodívali se na pohádku, kterou jsme večer díky stezce neviděli celou. Když jsme se loučili, zaslechla jsem rozhovor kluků, kteří nijak nešeptali a přespání ve škole pojmenovali jako megazážitek. Což mě samozřejmě těší, jen houšť a větší kapky, právě takové chvíle považuji v dětství za důležité. 

P.S. Věž z kostek, která je na fotografiích, sice nepatřila do programu finanční gramotnosti, ale je také zajímavým projektem. Kluci se snaží postavit co nejvyšší, ani žebřík už nestačí. Zatím se u toho dost dohadují a hlavně díky tomu nikdy nejsou včas v lavici. Snad jim výhodnost spolupráce dojde co nejdřív a vymyslí strategii, díky níž nám ve třídě vyroste další Eiffelovka.