Vánoční besídka se díky poklesu žactva nesla v celkem poklidném duchu, jen nebýt toho běhání po třídě a vody na koberci, i když upozornění šlo samozřejmě několikrát. Máme i dobrou zprávu, hořet naštěstí nezačalo. V první hodině jsme si za školní a domácí prosincovou práci rozdali body do celoroční hry, nebojte marodi, nezapomněli jsme ani na vás, a připravili si k výrobě už tak voňavý pomeranč, který děti ve druhé hodině rozvoněly ještě více, byť zatlačit hřebíček do pomeranče nešlo vždy úplně snadno. Do svačiny pak následoval početní úkol, který pěkně potrápil: Odečti čísla v datumu Štědrého dne, výsledek rozděl na tři stejné části, přičti všechny cifry nového letopočtu, odečti počet ročních období a odečti počet měsíců, ve kterých chodíme do školy. Obzvláště poslední část nebylo a nebylo možné zdolat, ač pět hlav ve skupině, pořád málo, mnozí prostě započali školní docházku v březnu. I červenec byl zkoušen, září bohužel nepadlo.

Ve třetí hodině proběhlo pouštění lodiček, které bylo velmi napínavé. Některé loďky se nehnuly od břehu, jiné stále putovaly a míjely se, až po delším čase a dvou uměle vyvolaných bouřích našly cestu k sobě a jejich spojení bylo odměněno bouřlivým křikem a myšlenkou dětí, že když budou jejich plavbu vnímat jako symboliku a budou chtít, mohou být dobrými kamarády a fajn partou. Čtvrtá hodina pak přinesla tolik očekávaná dárková překvapení. Také letos si samozřejmě někteří nenechali výsledky tajného losování pro sebe a tak mnozí už předem věděli, kdo jim dárek dal, znali dokonce i jména jiných obdarovaných. Tak třeba to příští rok už konečně klapne. Obsah balíčků byl téměř vždy dobře promyšlen, mnohé děti naslouchají a znají záliby ostatních, proto se snažily udělat a také udělaly cílenou radost. Radovat by se nemohly snad jen tradicionalisté, neboť koledy pod stromečkem byly sice výsledkem lidové tvořivosti, což jsou vlastně téměř všechny, ale tradičních tradic v nich bylo pomálu, pokud vůbec něco. To už z krátkých videí můžete posoudit sami.

Kdo měl hlad, jedl cukroví, kdo měl chuť, cpal se cukrovím a aby sladkého nebylo málo, tak jsme ještě slavili jmeniny, jasně, sladkým lízátkem. Všeho tedy bylo dost, tak zase napřesrok. Šťastné a veselé, tečka, com.