Moje loučení s touhle úžasnou třeťáckou partou, než v září naskočím k prvňáčkům, muselo být velkolepé. A jelikož mám ráda překvapení (a ráda testuji dětskou kondičku), naplánovala jsem pro ně tajný výlet. Jak to celé dopadlo? Přežili jsme všichni, a dokonce s úsměvem na rtech!
Tady je reportáž z naší nezapomenutelné dvoudenní jízdy:

Čtvrtek: Kilometry v nohách, veteráni a tajná oáza
Ve čtvrtek ráno jsme hodili batohy na záda (někteří si sbalili věci, jako by jeli na expedici na Everest) a vyrazili směr Uherský Ostroh. Cesta lesem byla dlouhá poctivých 10 km, ale polojasné počasí nám přálo. 
První záchrana života: Nutně jsme museli doplnit palivo, takže zastávka na zmrzlinu byla strategickou nutností, ne luxusem!
Následovala návštěva Muzea veteránů a páni, tam to žilo!
Kluci okamžitě obsadili expozice s historickými koly, motorkami a auty. Holky zase s nadšením prozkoumávaly retro obchůdky se starými pokladnami, historické zubařství a kadeřnictví (padaly i návrhy, že by mě tam nechaly učesat). 
Po vydatném obědě v restauraci přišlo to hlavní – odtajnění cíle! Přesunuli jsme se na moji chatu, kde na děti čekalo největší terno výletu: bazén s krásně teplou vodou. Ta koupačka bodla tak, že se dětem okamžitě vrátila veškerá energie, kterou předtím na těch deseti kilometrech úspěšně „ztratily“. 
Unavit třeťáky je nadlidský úkol. Po bazénu následoval fotbálek na hřišti, podvečerní procházka k jezeru, opékání špekáčků, a protože vody není nikdy dost, dali jsme si ještě noční koupačku. Zlatým hřebem byla stezka odvahy – hrdinové byli všichni, i když někteří běželi tak rychle, že by předběhli i ty veterány z muzea. Do postelí jsme zapadli těsně před půlnocí.

Pátek: Budíček pro šípkové růženky a pizza kemp
Že byli unavení? No jéje! V pátek ráno byl v chatě takový klid, že jsme se budili až o půl deváté. Po snídani přišel rychlý rituál: koupání (ano, zase!), balení a odchod.
Čekal nás pěší přesun do Ostrožské Nové Vsi (4 km). Sluníčko do nás pražilo tak statečně, že se z nás stávali pochodující trosky - hlavně kluci. Zachránila nás klimatizovaná restaurace, kde jsme se schladili a dočerpali síly tou nejlepší kombinací na světě: pizzou, ledovou limonádou a další zmrzlinou.
Pak už zbývala jen pohodová cesta autobusem přes Uherské Hradiště zpět do Polešovic.

Závěrečné hodnocení
Výlet byl prostě parádní. Mnozí z dětí, překonali sami sebe a ušlapali kilometry, o kterých se jim ani nezdálo. Budeme na to strašně dlouho vzpomínat. Dokonce se objevil skvělý podnikatelský záměr od samotných dětí: chtějí se od září učit na mé chatě. Plán je prý jasný – hodina matiky, o přestávce skok šipkou do bazénu, hodina češtiny, a zase do vody. No, nevím, co by na to říkala školní inspekce, ale já na tenhle výlet rozhodně nezapomenu.

Díky všem za skvělé zážitky, byli jste úžasní! 💙

fotogalerie