Ve čtvrtek 22. května výstavní prostory Slováckého muzea v Uherském Hradišti rozezněly tóny lidové hudby. Vernisáž fotografické výstavy Loučení se Slováckem, jejíž autorkou je slečna Darja Šoustková, bývalá žačka naší základní školy, se proměnila v setkání s místem, které formovalo její pohled na svět – a které nyní, byť jen fyzicky, opouští.

Darja, dnes žijící v Olomouci, se do rodného kraje vrací skrze objektiv fotoaparátu. Černobílé snímky, které tvoří tuto výstavu, nejsou jen uměleckým výtvorem – jsou vyznáním, posledním pohledem zpět, tichým poděkováním kraji, který jí byl domovem. Každý snímek zachycuje to, co mnozí z nás považují za samozřejmost: práce ve vinohradu, farní zabijačku, podzimní sběr brambor, myslivecký hon. Momentky všedního života, které v Darjině citlivém podání získávají nový rozměr – vzácnosti a pomíjivosti. 

A právě v tom tkví síla této výstavy. Nejde jen o zachycení času a místa. Jde o loučení s krajem, s dětstvím, s lidmi, kteří byli autorce blízcí.  Nejde však jen o ni. Na fotografiích poznáváme tváře sousedů, přátel, příbuzných. Poznáváme Polešovice a jejich okolí. V každé vrásce, v každém úsměvu, v každém pohledu je kus jejich domova. Výstava je tak vlastně i darem fotografky rodné vsi.

Když se nad tím zamyslíme, dochází nám, že Loučení se Slováckem není výstavou, která se jen zhlédne a odchází se dál. Je to zastavení. Je to pozvání k zamyšlení nad tím, co tvoří náš domov a co pro nás znamená být odtud.

Výstava fotografií Darji Šoustkové potrvá do 13. července a mohla by se stát cílem výletů, procházek každého, kdo má k tomuto kraji blízko. Možná by bylo krásným pokračováním tohoto symbolického loučení, kdyby fotografie našly své místo i v Polešovicích. Vždyť právě místní občané a jejich život tvoří srdce těchto snímků. Městys by mohl uvažovat o jejich zápůjčce a uspořádání výstavy i zde, doma – tam, odkud vše začalo.

Darje Šoustkové patří poděkování nejen za umělecký zážitek, ale především za odvahu se o něj podělit, za schopnost vidět krásu v obyčejnosti a za to, že se navzdory odchodu nepřestává dívat zpět.

Výstava Loučení se Slováckem je poctou našemu kraji, lidem a kořenům. A zároveň jemným připomenutím, že odjet neznamená zapomenout.