Přejíždím přes řeku Moravu do temné ranní mlhoviny polešovických hájů spěchaje k nedakonickým kolejím, kde již čeká fajn parta miláčků ze sedmých tříd. Kam že to mají namířeno? Směrem k brněnským věžím a podzemním chodbám. Z tajemné mlhoviny vyjíždíme vstříc slunečním paprskům nového dne. Dnešní exkurze bude obzvlášť interesantní. Velkoměsto se právě probouzí z večerního spánku a bujarého hýření. Dýchá na nás atmosféra zážitků a pro mnohé z nás první životní zkušenosti brněnských ulic. Mnozí z nás neskrývají své nadšení. Naše trasa začala na náměstí Svobody, u světově známého menhiru. Odtud naše kroky vedly do podzemní kostnice, kde na nás dýchala atmosféra 50 000 kosterních ostatků jak z hororového filmu. Z podzemí jsme pokračovali prohlídkou gotické lodi kostela sv. Jakuba, kde naše srdce stoupala až k božím výšinám. Na Václavském náměstí, promiňte, na Moravském náměstí nás uvítala socha nikoliv svatého Václava sedícího na oři ale socha slavného Lucemburka. To už nám docela vyhládlo a začali jsme se obhlížet po nějakém žvanci. Ale ne, ještě nás čekal brněnský drak. Po obědě jsme sestoupili 12 metrů pod zem do temných chodeb podzemního labyrintu. Podzemí nás vlákalo do středověké brněnské společnosti. Nebylo to nic příjemného se ocitnout uprostřed velké mučírny a tajemných zákoutí. Tam jsme poznali každodennost života Brňanů ve středověku. Také jsme s údivem nahlédli do gastronomie brněnských středověkých krčem. Zaujala nás nabídka obědového menu VEVERKY VE ŽLUTÉ A ČERNÉ OMÁČCE. Jelikož jsme už byli po obědě, tak nás nabídka nechala chladnými. Svatí Petr a Pavel nám kynuli nikoliv z Hradčan ale z brněnského Petrova. Prohlídka katedrály byla povznášející. Ze Špilberku, opouštějíce zlatou brněnskou loď, jsme spěchali opět na brněnská kolejiště. 

Fotogalerie