Letos jsme se vydali na vodácký kurz na řeku Sázavu. 
Ráno svítilo sluníčko, čekala nás dlouhá cesta vlakem, kterou jsme si užili. První dobrá zpráva, i přestože jsme všechny věci vezli s sebou, nikde jsme nic nezapomněli. V obci Sázava už na nás čekali instruktoři z CK Peřejtours s nachystanými rafty. Po nezbytné instruktáži jsme popadli rafty, pádla a v 7členných týmech jsme vypluli na řeku Moravu. První den nás čekalo 18 km do Zlenice.  Počasí přálo, a tak jsme cestu vychutnávali plnými doušky, někteří sváděli vodní bitvy, někteří skončili ve vodě, jiní se kochali krásnou krajinou. Ouha a první odřeniny, kdy jeden neposlušný vodák skočil do řeky, kde bylo zrovna málo vody. Naštěstí to odnesl jen odřený loket. Druhá odřenina se objevila pod okem druhého vodáka díky nemotornému zacházení s pádlem. (což se dá pochopit u začátečníků). Už po cestě nás zastihl první deštík, před kterým se nám podařilo schovat pod dálničním mostem. Večer jsme dorazili do Zlenic a pohled na oblohu nevypadal růžově.  Doplnili jsme hladové žaludky, první kapky nás zahnaly na kutě. To jsme netušili, co nás během hodiny čeká. Přišla velká bouřka, ani jsme nedutali. Do toho pořádný příval vody a první volání o pomoc, jeden stan nevydržel nápor a přišlo velké stěhování nejprve pod pergolu (ta nápor také nezvládla), pak do chaty na sedačku. Mezitím povolily připínáky na druhém stanu a další stan plný vody. Nakonec společnými silami se podařilo zajistit přespání v suchu u kamarádů, kteří ochotně propůjčili své oblečení.                                                           
Ráno jsme si dali vydatnou snídani (palačinky mizely velmi rychle). Začali jsme sčítat škody, odnesl to jeden stan, ve třech stanech nezůstala na oblečení ani nit suchá. Všechno jsme ráno rozházeli a doufali, že vše usušíme, ale počasí nás opět zrazovalo, celý den poprchávalo. Také se ochladilo, ale nic nám nezabránilo, abychom statečně pokračovali dál, i když byla znát únava z probdělé noci a také ručičky neposlouchaly. Ovšem úsměv nás neopustil. Drželi jsme se hesla: Co tě nezabije, to tě posílí. Čekala nás cesta do Týnce nad Sázavou, opět dlouhá 18 km. Po včerejším přenášení lodí přes jezy jsme dnes mohli některé sjíždět díky vydatnému dešti. Voda nám opravdu tekla, a my si to užívali, opět probíhaly vodní hrátky, spousta vodáků skončila ve vodě. V půli cesty jsme doplnili energii a navečer dorazili do Týnce. Paní v kempu ochotně zatopila v krbu, abychom mohli dosušit věci, a to hlavně pro vodáky, kterým nezůstalo vůbec nic (jen pytel mokrého oblečení). Naštěstí instruktoři měli dva náhradní stany a o oblečení jsme se rádi podělili. Po dobré večeři někteří vyrazili do Lidlu doplnit zásoby, kluci vyzvali vedlejší vodáky k fotbálku, jiní hráli stolní hry, či se brzy uložili ke spánku. Naštěstí nás čekala klidná noc. 
V pátek ráno jsme se bohužel dozvěděli, že poslední úsek je na raftech nesjízdný. Po snídani část vodáků vyrazila proti proudu k nedalekému jezu, kde jezdili na kánoích po skluzavce a užívali si vodní radovánky. Druhá část navštívila krásnou gotickou tvrz s krásnými výhledy a s hnízdícími 230 netopýry a prošla se naučnou stezkou. Mezitím nám sluníčko vysušilo aspoň část mokrých věcí, takže bágly na zádech nás netáhly k zemi. Po obědě přišlo loučení a cesta na vlak. Ve vlaku už nás přemohla únava. A opět začalo pořádně pršet. 
I přes všechny překážky jsme si vodák všichni užili. Většina překonala sama sebe. Přesvědčili jsme se, že se v nouzi dokážeme o sebe i své kamarády postarat. Poznali jsme krásnou přírodu Posázaví, zažili na vodě vše, co se dá zažít – slunce, déšť, jezy, peřeje, stojatou vodu, překážky apod. Zvládli jsme 40 km pádlování. I když si většina z nás sáhla téměř až na dno svých fyzických i psychických sil, nikoho úsměv neopustil a nikdo to nevzdal. Myslíme, že tento vodák dlouho zůstane v naších vzpomínkách. Byl to vodák se vším všudy. Důkazem, že jsme vše překonali a zvládli, byla otázka dětí, jestli nemůžeme příští rok vyrazit zase.

Fotogalerie