Naše putování za poznáním moravsko-slovenského pomezí jsme zahájili v horňácké obci Kuželov, u větrného mlýna. Kuželovský mlýn patří k typu holandských zděných mlýnů s otáčivou střechou. Pochází z roku 1842 a sloužil místním sedlákům téměř 100 let. Poté co jsme si pročetli mlynářské desatero, jsme vystoupali tři patra a prohlédli mlýnici od otáčivé střechy až po přízemní skladiště. 

Mlýn opouštíme a vydáváme se po cyklostezce, která lemuje česko-slovenskou hranici. Sluníčko nám už svítí do zad, mírně stoupáme a klesáme a vyhlížíme další pauzu. 

Zastavujeme U tří kamenů - zkoumáme hraniční kameny a krokujeme mezihraniční pásmo. Je tu krásný altánek ve stínu, úleva po náročném stoupání na slunci, který byl postaven místními na počest Martina Polčáka a jeho zbojníků, kteří v místních lesích působili na začátku 18. století.

Z tohoto místa se vydáváme opět do kopce k rozcestí Kobyla - nejvyšší vrchol místních kopců Bílých Karpat. Kobyla je krásný kopec v národní přírodní rezervaci Čertoryje. Upocení klesáme na kobylské odpočívadlo, abychom se posilnili posledními zásobami z batůžků. 

Nebojte, už jen klesání a osvěžení v kněždubském lesním rybníku. Procházíme Vojšickými lúkami, možná potkáme i krásné orchideje. Ano, podařilo se. Krásné orchijede v tomto čase zdobí Vojšické lúky a my měli štěstí. 

“Paní učitelko, říkala jste jen 9 km, mně to už ukazuje 13 000 kroků?" “Psala jsem 9, myslela jsem 20.” “Neeeee.”

Jsme u rybníka Kejda a jdeme zchladit naše těla. Kluci neváhají a už jsou v polovině rybníka. Paráda osvěžení.

Naše trasa končí v obci Kněždub s významným domkem akademického malíře Joži Úprky a místního Slováckého Slavína. 

V nohách 13 km, ale stálo to za to.