Olympijský deník: Expedice Volrak 2026
DEN PRVNÍ: EXPEDICE ZAHÁJENA
Zdravíme všechny fanoušky ze srdce Jeseníků!
Dnes přesně ve 12:00 odstartoval největší sportovní svátek letošní zimy pro žáky 7. ročníku ZŠ Polešovice. Naše výprava vyrazila směr olympijská vesnice Karlov pod Pradědem a my vám přinášíme exkluzivní reportáž z první etapy.Transport a pěvecká rozcvička
Oficiálním dopravcem naší olympijské delegace se stala autobusová doprava Hrabec, který s jistotou profesionálního pilota dovezl naše medailové naděje do cílové destinace. Nezbytnou zastávkou pro doplnění "raketového paliva" byla čerpací stanice ve Šternberku.
Atmosféra na palubě byla přímo elektrizující! Dlouhou cestu si naši reprezentanti krátili nejen taktickými poradami, ale především hromadným zpěvem. Autobus se proměnil v pojízdnou koncertní síň a týmový duch se utužoval s každým dalším refrénem. Decibely stoupaly stejně rychle jako nadmořská výška!
Po příjezdu do olympijské vesnice, na Chatu Edison, následovala blesková aklimatizace. Naši sportovci se okamžitě pustili do příprav:
Každý tým si svůj sektor (pokoj) označil unikátním týmovým plakátem, aby bylo jasné, kde sídlí budoucí šampioni.
Vybalení lyží a lyžáků proběhlo bez ztráty kytičky. Materiál je promazán a připraven na zítřejší první jízdy.
K regeneraci po přesunu nám personál kuchyně naservíroval srbské rizoto se sýrem – energie na rozdávání!
Naše zahájení nemohlo mít lepší načasování! Právě dnes totiž česká olympijská výprava v Itálii přepsala dějiny a my jsme u toho (alespoň na dálku) byli:
Zuzana Maděrová vybojovala ZLATO v paralelním obřím slalomu na snowboardu! Metoděj Jílek získal STŘÍBRO v rychlobruslení na 5000 metrů!
S takovými vzory v zádech se nám zítra na svah půjde jedna báseň.
Večer v 19:30 už patřil kultuře a stmelování týmu. Taktovku převzali osmáci, kteří jako zkušení olympijští veteráni z loňska připravili pro sedmáky uvítací program. Hry se nesmírně vydařily, smích se ozýval celou chatou a znovu se potvrdilo, že naše výprava má zlato v hrdle – zpívalo se totiž nanovo a s ještě větším nasazením!
Před spaním došlo na povinnou „antidopingovou kontrolu“ digitálních zařízení. Zde ovšem došlo k záhadě, kterou budou muset prošetřit snad i experti z NASA. Ačkoliv máme v týmu 40 dětí, do boxu bylo odevzdáno 43 telefonů! Jak je to možné?
Teorie č. 1: Olympionici v Polešovicích disponují schopností biologické replikace elektroniky.
Teorie č. 2: Někteří borci se pro jistotu vybavili záložním hardwarem "pro strýčka Příhodu". Každopádně, digitální detox byl zahájen úspěšně.
Po nezbytné hygieně a uložení do postelí se olympijská vesnice ponořila do ticha. Sportovci nabírají síly, aby zítra v Karlově předvedli své maximum.
Zítra nás čeká první ostrý start na svahu. Držte nám palce, hlásíme se zase zítra!
DEN DRUHÝ: JEŽEK BYL DOBYT
Dnešní ráno nás ze snění nevytrhl strohý budík, ale tóny písní, které nás naladily na „vstávání a cvičení“. Po vydatné snídani následovala logistická operace „kulový blesk“ – pobalit lyže, hůlky, nasadit lyžáky a hurá do ski busu směr areál Myšák.
Na svahu došlo na lámání chleba (nebo spíše hranění lyží). Rozdělili jsme se do čtyř elitních ovocných letek:
Mandarinky: Naši nejzdatnější letci, kteří krájeli oblouky jako profíci.
Jahůdky: V těsném závěsu sjížděly svah s elegancí sobě vlastní.
Citrónci: Žlutá barva jim dodala energii a s kopcem se popasovali statečně.
Melounci: Naše ranní hvězdy tréninkového plácku. Poctivě pilovali techniku na pár metrech, aby se připravili na odpolední velkou jízdu.
K obědu nás čekala zeleninová polévka a kuřecí nudličky v krémové smetanové omáčce s těstovinami. Během poledního klidu nás však čekala nejtěžší zkouška dne – kontrola uklizenosti pokojů. Ukázalo se, že někteří mají pro slovo „pořádek“ velmi kreativní definici.
Odpoledne jsme se přesunuli do areálu Ježek. A právě tady se odehrál největší příběh dne: Melounci to dokázali! Lanovkou vyjeli nahoru úplně všichni a úplně všichni také úspěšně sjeli dolů.
Ani dnes se naše olympijské klání nezastavilo. Body se tentokrát nerozdělovaly jen za sport, ale i za charakter a vědomosti:
Bonusové body: Za ranní rychlost při nastupování do ski busu.
Teoretická část: Po večeři (vynikající halušky se zelím a uzeným) proběhlo školení lyžařského desatera. Zjistili jsme, že pravidla FIS nejsou pro nikoho španělskou vesnicí.
Kulturní vložka: Večerní program si vzal na starosti pokoj GOOD BOY a jejich pojetí sklidilo bouřlivý potlesk, čímž si připsali cenné body do celkového olympijského hodnocení.
Venku už je tma, nohy nás pálí (lýtkové svaly se ozývají velmi hlasitě) a u někoho se objevila i lehká únava materiálu v podobě bolesti hlavy. Ale ten pocit z vítězství nad svahem? Ten je víc než jakákoliv medaile.
DEN TŘETÍ: BITVA O ROHÁČ A JEŽKA POKRAČUJE
Budíček v olympijské vesnici dnes opět neměl podobu klasické trubky, ale zazněly ty největší hity od legend jako Karel Černoch nebo skupina Olympic. Hudební motivy byly zvoleny tematicky – přece jen, kdo jiný by měl motivovat naše sportovce než právě „Olympici“?
První známky únavy se však začínají projevovat. Zatímco včera bylo v pokojích živo už od svítání, dnes sportovci využili regeneraci na maximum a před oficiálním časem budíčku z pokojů nevystrčili ani nos.
Po vydatné snídani se naše výprava přesunula na sjezdovky Roháč a Ježek. Podmínky na trati byly náročné – rtuť teploměru stoupá, sníh taje a mění se v „těžký terén“.
Naši reprezentanti se tedy vraceli na základnu mírně promočení. Chata Edison se v mžiku proměnila v sušírenské centrum.
Oběd zmizel v cukuletu – čočková polévka a kuře s rýží zafungovaly jako prvotřídní palivo. Po povinné polední siestě následoval odpolední blok.
Odpolední start však provázela menší dramatická vložka. Řidič ski busu si v zápalu boje zaměnil olympijské výpravy a k naší chatě dorazil s půlhodinovým zpožděním.
Naši sportovci však neztráceli čas! Čekání využili k testování kvality sněhu přímo u chaty. Výsledky testu:
- Válí se v něm výborně.
- Sněhové koule mají ideální aerodynamiku i soudržnost.
Jakmile dorazil transport, na svahu se pak už ukázali skuteční profíci. Někteří borci zvládli sjezdovku otočit 10x za odpoledne, a to i s taktickou pauzou na občerstvení!
Náročný program si však již vybírá své drobné daně.
Zdravotní tým hlásí:
- Jedna blesková nevolnost (již úspěšně zažehnána)
- Pár pádů, které skončily klasickými naraženinami
- Jedna lehce (opravdu jen symbolicky) odřená ruka
- Tradiční otlaky z lyžáků
Citát dne z ošetřovny:
Během vyšetření byla učiněna revoluční anatomická poznámka jednoho z našich reprezentantů: „Paní učitelko, mě hrozně bolí kotník.“
A kde?
„Tady na holeni!“
Tento objev pravděpodobně přepíše učebnice biologie.
Večeře se nesla v ryze olympijském (italském) stylu – boloňské špagety dodaly týmu potřebné sacharidy. Následovala odborná přednáška o výzbroji a výstroji zakončená kvízem. Bojovalo se o cenné kovy v podobě sladkostí, které do fondu věnovali naši hlavní sponzoři – rodiče.
Zlatým hřebem večera byl program týmů „Šmoulové“ a „Naše doupě“. Atmosféra byla úžasná, soutěže rozproudily krev v žilách a publikum povzbuzovalo tak hlasitě, že to muselo být slyšet až v Polešovicích.
Aktuální výzva: Naši olympionici nyní čelí nejtěžší disciplíně – „příprava na odpočinek“. V tuto chvíli se to zdá jako nadlidský a nedosažitelný výkon, ale věříme v jejich sílu!
Nálada zůstává nasazena vysoko a my se už těšíme, co přinese zítřejší olympijský den! Sledujte nás i nadále!
DEN ČTVRTÝ: ZKOUŠKA CHARAKTERU V DEŠTI
Třetí den je na každých hrách kritický a ten náš nebyl výjimkou. Zatímco svět sleduje hrdiny v Itálii, naše výprava se dnes musela vypořádat s disciplínou „extrémní vodní lyžování“.
Ranní rituály už mají naši olympionici v malíčku, ale pohled z okna dnes nikoho nepotěšil. Celé dopoledne mžilo a podmínky připomínaly spíše zimní plavání.
První technickou překážkou nebyla sjezdovka, ale samotný přesun od autobusu k vleku. Terén se proměnil v jedno velké kluziště a transport k zahájení disciplíny vyžadoval balanc hodný krasobruslařů. I přes obrovské fronty na vlek (které prověřily naši trpělivost stejně jako fronty na lístky v Miláně) se nám podařilo několikrát pokořit svah!
Výkony v dešti vyžadují pořádné palivo. Naše olympijská jídelna i dnes bodovala:
- Předkrm: Poctivý vývar s nudlemi na zahřátí.
- Hlavní chod: Vepřové na smetaně s knedlíkem. Talíře byly doslova „vylízány“. Tato energetická bomba způsobila, že polední klid byl všechno, jen ne klidný.
Odpoledne podmínky ještě přitvrdily. Závodníci však ukázali neuvěřitelnou morálku – makali, dřeli a mokré bundy pro ně nebyly překážkou. Po návratu nás čekalo drobné drama v olympijské vesnici – ztráta klíče od lyžárny. Stát v mokrém oblečení před zamčenými dveřmi prověří každého, ale naštěstí náš „logistický manažer“ (pan chatař) bleskově zasáhl a promoklou výpravu vysvobodil.
Dnes jsme však v Karlově vytvořili i něco speciálního! Naši závodníci natočili videozdravici pro Jirku Tuže, který nám včera prostřednictvím paní učitelky Šimkové poslal pozdrav přímo z dějiště skutečné olympiády. Jirko, díky za motivaci, v Karlově máš tu největší fanouškovskou základnu! (Video najdete v galerii u včerejšího příspěvku).
Večerní program zahájila přednáška na téma Nebezpečí na horách. Výklad pana lektora byl tak strhující, že sklidil bouřlivý potlesk celého olympijského. Teď už naši borci vědí, jak se na svahu chovat jako profíci.
Po a před večeří v podobě vydatného bramborového guláše proběhla nezbytná hygiena a pak už sál ovládly týmy „Makronky“ a „Horský gang“ se svými hrami.
Únava stoupá, postele volají, ale olympijský oheň v Karlově i nadále plápolá. Uvidíme, co nám zítřek přinese!
DEN PÁTÝ: KONDIČNÍ POCHOD A DIVOKÁ ŘEKA
Dnešní den jsme dopoledne jsme na svahu nasadili tempo, které by nám záviděli i profesionálové. Díky poloprázdným sjezdovkám se z lyžování stala intenzivní „točka“ – dolů k lanovce a hned zase nahoru.
Někteří z nás stihli sjezdovku pokořit i 10x za jediné dopoledne.
První družstvo se vydalo dobýt Kazmarku. Výzvou nebyl jen sjezd, ale i výjezd na kotvě, který prověřil stabilitu všech zúčastněných.
Na tamějších svazích se pilně „řezaly“ velké carvingové oblouky.
Po posilujícím obědě (špenátová polévka a čína s rýží) jsme vyrazili na strategickou výpravu do Malé Morávky. Cíl byl jasný: Doplnění zásob na večerní fandění. Celkem jsme v nohách měli 7 km, což se ukázalo jako ideální regenerace po lyžování!
Našli se i tací, kteří se nespokojili s mrazem na svahu a otestovali řeku Moravici. Otužování v ledové vodě proběhlo za potlesku (a husí kůže) všech přihlížejících.
Večer u hrachové kaše s uzeninou se nesl v duchu obrovského respektu k našim reprezentantkám. Dnešek nás naučil, že vítězství není jen o medailích, ale o tom, postavit se znovu na nohy – ať už po pádu v Super-G, nebo po nemoci před startem pětikilometrového závodu.
Večerní blok jsme zahájili přednáškou na téma nejčastější úrazy na horách. Dozvěděli jsme se, jak se na sjezdovce chovat zodpovědně, abychom se domů vrátili všichni v pořádku.
Jakmile skončila vážnější část, chopily se slova týmy New York a Sněhové vločky. Jejich připravený program rozesmál celou chatu – od vtipných scének až po soutěže. Bylo skvělé vidět, že i po tak náročném dni mají všichni energii na společnou zábavu a smích.
DEN ŠESTÝ: DEN DEŠTĚ, ZLATA A MASEK
Ráno nás čekalo nemilé překvapení. Jeden z našich borců se probudil s teplotou a musel vyměnit sjezdovku za teplo peřin. Po konzultaci s domovem nastoupil klidový režim.
Zdravuška výpravy využila situace k bleskové kontrole pokojů. Kromě udělení posledních bodů za úklid proběhlo i generální větrání. Upřímně řečeno, po týdnu intenzivního sportování už se v chatě začala prosazovat „vůně vítězství“, která vyžadovala radikální zásah čerstvého horského vzduchu.
S návratem na chatu a po obědě (masové kuličky s rajskou a fazolová polévka) se spustil intenzivní liják. Naši trenéři prokázali strategické myšlení – lyžování v dešti na rozbředlém sněhu není disciplína, kterou bychom chtěli vyhrát. A tak jsme do skibusu nastoupili v civilu. Jeli jsme jen vrátit skipasy a vyzvednout výzbroj.
Chata Edison se pak stala naším suchým bezpečným přístavem, kde odpoledne patřilo skutečné olympiádě. A my jsme se proměnili ve fanouškovský kotel. Metoděj Jílek předvedl neskutečný výkon a vybojoval pro české barvy zlato. 2. místo Evy Adamczykové bylo přesně tou inspirací, kterou jsme na závěr kurzu potřebovali. I naši hokejisté si spravili reputaci a v zápase proti Francii uspěli.
Po večeři vypuklo to, na co se všichni těšili – maškarní karneval. Přehlídka masek byla nápaditá. V průvodu jsme mohli vidět: mimozemšťana, který přímo v sále unášel pozemšťana, přísného policistu, ale i zajímavou skupinku – banán, pandu, slona i Šmoulu. Scénu doplnil kompletní fotbalový tým, stylová dívčí pěvecká retroskupina, klidný rybář a naháněl nám strach i drsný kat.
Poté následoval slavnostní ceremoniál. Předávaly se diplomy za individuální momenty i za vzorný úklid. Nejdůležitější však bylo hromadné ocenění všech za „přežití“ lyžařského kurzu. Došlo i na dojemnou chvíli, kdy žáci poděkovali učitelům za jejich trpělivost – dokázali totiž nemožné a naučili lyžovat úplně každého!
Závěrečnou tečku za kurzem udělali dýdžejové Maty a Šíma. Rozjeli takovou party, že se chata Edison otřásala v základech. Tančilo se, skákalo a nikomu se nechtělo končit. Hudba dozněla až po desáté hodině.
Teď už uléháme k poslední noci v Karlově. Zítra se celá naše reprezentace přesouvá zpět do domovských základen. Byl to nezapomenutelný týden!