Středa 29. dubna se na druhém stupni ZŠ v Polešovicích nesla v duchu pokory, obdivu a inspirace. V rámci projektu „Den s handicapem“ se školní třídy proměnily v jednotlivé zážitkové dílny a žáci měli jedinečnou možnost nahlédnout do světa, kde každodenní maličkosti vyžadují mimořádnou odvahu a kde moderní technologie vrací naději.

Hlavním magnetem dne byla návštěva Huberta Trýsky. Bývalý umělecký kovář přišel při vážné autonehodě o ruku, ale místo rezignace se rozhodl pomáhat ostatním. Společně s kolegou Františkem Zerzáněm představili projekt Z-bionics, v rámci kterého pomocí 3D tisku vyvíjejí špičkové bionické protézy.

Žáci sledovali, jak se hranice mezi člověkem a strojem stírají. Mohli si sami změřit svalové napětí v paži nebo si s bionickou rukou přímo potřást. Pro mnohé to byl první kontakt s technologií, která lidem s podobným osudem doslova vrací jejich životy do vlastních rukou.

Další vlnu úžasu vyvolal Martin Rota, známý popularizátor vědy a dobrodruh. Člověk, který navzdory amputaci obou nohou dokázal zdolat nejvyšší vrcholy Afriky i Evropy, ukázal dětem, že limity existují často jen v naší hlavě. Praktická ukázka moderní „umělé nohy“ – její váhy a ohebnosti – byla pro žáky lekcí nejen z biomechaniky, ale i lidské nezlomnosti a odhodlání se jen tak nevzdávat.

Projektový den však nebyl jen o vzácných hostech. Žáci si na vlastní kůži vyzkoušeli desítky situací, které jsou pro lidi se zdravotním omezením denním chlebem:

Ať už se jednalo o orientaci se slepeckou holí, čtení Braillova písma nebo zdánlivě banální nalévání vody do šálku poslepu. A co si takhle zkusit ukrojit krajíc chleba nebo namalovat obraz pouze nohou? I to se u mnohých dětí ukázalo být obtížným.

Nesměl chybět i workshop znakové řeči a poznávání mincí pouze hmatem. To vše nám ukázalo, jak důležité jsou všechny naše smysly.

Nabízelo se i ohlédnutí za letošní paralympiádou, kdy se v tělocvičně žáci vžili do kůže našich sportovců v jejich podmínkách.

Velký prostor dostala i neviditelná omezení. Žáci se učili o diagnózách jako ADHD, autismus či různé formy „dys“ poruch, se kterými se mnozí jejich spolužáci denně potýkají. V dnešní době se jako mimořádně důležitá nabízela dílna věnovaná duševnímu zdraví. Pokusili jsme se žákům vysvětlili propastný rozdíl mezi „špatnou náladou“ a skutečnou depresí, odkryli možné spouštěče, zkusili nabídnout cesty řešení a vybavili jsme je nejen tím, jak si mohou pomoci sami, ale i kontakty na linky pomoci.

Obdiv a velké poděkování patří nejen hostům za jejich otevřenost a čas, ale také učitelům, kteří připravili náročné a poučné workshopy. Byl to den, který nám všem připomněl, že úrazem život nekončí.

U nás ve škole zastáváme názor, že pokud se žáci seznámí s tím, jak lidé s různými omezeními žijí, co prožívají a denně zažívají, budou k nim více empatičtí a budou nejen vědět, jak se k nim chovat, ale budou si i vážit toho, co sami mají.

Tento projekt ukázal, že naše škola není jen místem k učení, ale i místem, kde se formuje charakter a úcta k životu ve všech jeho podobách.

 Fotogalerie