Děti ze III.B se rozhodly, že při svém dalším týdenním projektu nezůstanou opět jen u teorie, ale užijí si ho znovu i v praxi. Jejich týden aktivit, tentokrát na bramborové téma, tak obohatila exkurze do Strážnice. Proč zrovna tam? Protože původní záměr, jednoduchý způsob zpracování brambor ve školní kuchyňce přímo dětmi, byl odsunut na druhou kolej a tato práce přenechána odborníkům nejpovolanějším.

Ráno již zřejmě někteří nemohli dospat, neboť na sraz před odjezdem dorazili dlouho předem. Počasí bylo moc hezké, vlak jel na čas, vypadalo to na prima den. Což se začalo malinko kazit při prvním přesedání, kdy jsme sice seděli v nové vlakové soupravě, která se ovšem ne a ne rozjet. Když už se konečně dala do pohybu, bylo jasné, že poslední přestup stíháme jen stěží. A tak tomu skutečně i bylo. Ač jsme při sprintu podchodem část dětí téměř nechali ve Veselí, pan výpravčí měl pro nás naštěstí pochopení a nakonec se podařilo na místo určení dojet všem.

Ve Strážnici nás přivítalo nejprve nádraží, které je nově opraveno a krásně vyzdobeno v duchu lidových tradic, slovácké ornamenty nad každým vchodem i oknem, po krátké pěší chůzi pak i cíl naší exkurze, závod na výrobu brambůrků. Před návštěvou Hobžovy fabriky bylo samozřejmě nutné se posilnit. Ze dvou možností, kdy jednou byla sice teplá místnost, ale podmínka naprostého ticha, neboť vedle probíhalo nějaké jednání, jsme si vybrali raději tu druhou, tedy posvačit venku. Kluci spojili pauzu na občerstvení s obdivováním aut, jedno tipovali na Ferrari, což sedělo, u druhého padala značka Porsche nebo Lamborghini, ona to byla Tesla.

Pak už se nás ujal pan Martin Hrachovský, který nám ukázal celý provoz. Dozvěděli jsme se spoustu informací a zajímavostí, které zřejmě najdete i na stránkách firmy, ale my se o ně zde rádi podělíme.
- do jednoho pytle ve skladu se vleze asi jedna tuna brambor
- zpracováno je asi 70 tun brambor denně, přivezou je tři kamiony
- brambory pochází z Maďarska, severu Itálie, Holandska, Francie či Německa
- smaženy jsou v řepkovém oleji při 140°C - 160°C, do fritézy se ho vleze 5 000 l
- denně je vyrobeno asi 20 000 sáčků brambůrků
- v současné době si lze pochutnat na 21 příchutích

Vrcholným zážitkem pro děti bylo ochutnání ještě horkých lupínků, které byly nabrány skutečně přímo z výrobní linky. Pro dospělé měl zlatý hřeb večera teprve přijít. Děti sice dostaly jeden slaný suvenýr přímo v balírně, jenže to bylo k večernímu sledování televize samozřejmě málo, proto rády využily další možnosti nakoupit přímo na místě další zásoby. Což nebyl dobrý nápad, nabídka široká, děti nerozhodné. Nakupovat po jednom se ukázalo jako zdlouhavé a pro obsluhující personál zatěžující, pro každou objednávku bylo nutné zajít do výroby a dolovat sáčky z krabice, o vracení drobných peněz nemluvě. Proto bylo nutné vytvořit seznam, na jehož základě bude zboží připraveno jednorázově. Zpracovat tolik mlsných požadavků zabralo opravdu hodně času, který však děti využily jako obědovou pauzu, sportovní chvilku i přírodovědné bádání.

Když jsme konečně opouštěli areál, byl na kluky opravdu vtipný pohled. Vypadali, jako by je maminky poslaly se smetím do popelnice. Nikdo z nich by však modrý pytel, přeplněný zakoupenými brambůrky, nevyhodil ani za nic. Humorným zážitkem byl také rozbalený bramborový poklad a jeho následné rozdělování, jakož i pohled na únavou vyčerpané děti, které celou exkurzi zakončily pěším přesunem od vlaku do školní družiny. Ani na zpěv už síly nezbyly. Na pojídání brambůrků ale určitě ano.