Exkurze za archeologií do Muzea Kroměřížska dala asi celkem jasnou odpověď na otázku, kdo v naší třídě by do budoucna mohl propadnout archeologii. Stručně - nikdo. Ale nepředbíhejme, koneckonců času máme dost.

Zřejmě i proto jsme se velmi pomalým rychlíkem, jakož i jeho opožděným vlakovým přípojem, dostali do Kroměříže s lehkým desetiminutovým zpožděním. Zkrátil se nám tím čas na pobyt v Podzámecké zahradě, který byl ale i tak veselý především díky paviánům, jedna z jejich fotek jistě napoví proč. Následovala svačinka a přesun do muzea.

Zde děti nejdříve nahlédly do jeho sklepení, kde si mohly prohlédnout archeologické nálezy z různých období pravěku. Hodně zaujal mamutí zub, líbily se také mučící nástroje a husitské zbraně. Ty dokonce tak moc, že někteří, ve snaze vidět je co nejlépe, nevnímali hranice vitríny a tím vzniklo poměrně hlasité i docela bolestivé setkání skla a obličeje. Ze sklepení se malí archeologové přesunuli do přízemí, místa praktického výzkumu. Po krátkém seznámení s opravdovou prací v terénu si mohli prohlédnout i potěžkat pravý mamutí zub nalezený v okolí Kroměříže. Vážil alespoň tři kila a do pusy se nevlezl skutečně nikomu. A pak se už sami pustili do díla. Vyměřit vykopávky, hledat artefakty, vyrobit díru do kamene, namlet obilí, či postavit jednoduchý dům, to vše byla tvrdá zkouška, po níž bylo jasné, že jako skuteční archeologové by se neuživili a jako pralidé nepřežili jediný den. Děti tak velmi rychle pochopily tehdejší nutnost žít v tlupách. Koneckonců i pár kluků už pochopilo, že nemá cenu spolu bojovat, lepší je se spojit. Jsem tomu samozřejmě moc ráda, jen nově vznikající aliance by mohly svůj rozum a pozornost občas napřáhnout i jiným, pro všechny prospěšnějším směrem. 

Z přízemí jsme vystoupali až na půdu muzea. Doslova, hned nadvakrát. Jednak se nachází skutečně až v podkroví budovy, jednak jsme na ní našli absolutně všechno, co vás napadne při slovech odložíme to už na půdu. V hromadě nepřeberného množství starého a nepotřebného haraburdí se však ukrýval program, který chytl a bavil absolutně všechny hledače pokladů. V jednotlivých koutech, inspirovaných pohádkovými příběhy, měly děti za úkol najít věci dle nápovědy a za nález získat nálepku. Všechno bylo tajuplné a napínavé, hodně se líbila králičí nora, ve které byla po dobu naší návštěvy dokonce strašidla. Kromě toho bylo také třeba hledat zvířata, která by mohla obývat takovou starou půdu, tedy myši, plchy, netopýry či pavouky. Ne všechny fotografie z tohoto místa jsou podařené, světla bylo poskrovnu, navíc všichni dychtivě pobíhali a bylo těžké zachytit je v klidu. Právě proto se nakonec všem podařilo půdu prošmejdit, požadované najít a získat tak část čokoládového pokladu.

Z muzea jsme přešli do Květné zahrady, kde jsme se nejprve naobědvali. Nářky o bolavých nohou byly brzy zapomenuty, po prohlídce kolonády a skleníku přišla na řadu bludiště. Červené líce prozradily, že energie bylo ještě stále dost. Dokonce tak moc, že bylo nutné zasáhnout, aby se honiči v zápalu boje mezi sebou neuškrtili, příp. neublížili jiným. Křik nesoucí se ze zadního bludiště až ke vchodu zahrady, to už jsme nijak neřešili, stromy a keře něco vydrží. Zvládl to i ústřední starý kaštan a kdo se bude hodně snažit, zvládne si najít své dítě někde v keřích pod ním. Při zaslouženém odpočinku jsme probrali pálivost paprik i cenu nově vyráběných cool nápojů, děti mají přehled. Část z nich se snažila uplatit štěstí vhazováním mincí do jakési vodní tůňky, část využila velký prostor odpočívárny jako taneční sál či běžeckou dráhu. Pak už ale přišel čas návratu.

Na zpáteční cestě byla uspokojena také nákupní potřeba, do té doby totiž nebylo kde vyvětrat peněženku. Záchranou tedy byla alespoň zmrzlina. Radila jsem dětem, že mají “ušetřené” peníze vložit do prasátka a rozfofrujeme je někde jinde, někdy jindy, třeba na konci školního roku. S čímž úzce souvisí další potěšující zpráva. Náklady na exkurzi, které činí 208,-- Kč na jedno dítě, jakož i některé náklady budoucí, budu hradit ze šablony (forma grantu), snad i to pomůže při rozhodování o uskutečnění závěrečných akcí čtvrtého ročníku, na něž už bude třeba finanční zdroje vybrat.