Tak to byla paráda! Podzimní část vědecké konference Botazoo Niklog se skutečně povedla. Od začátku až do samého konce. Posuďte sami.

Malé vědce a vědkyně přivítala ráno třída proměněná v konferenční sál. Změna byla kvitována i pro nové uspořádání stolů, ale především pro zásobu “jídla” a pití na nich. To jsem ještě netušila, kolik dalších zásob se z různých míst vynoří. Což bude mít zajímavou dohru. O té však až později.

Hned od prvních příspěvků bylo jasné, že příprava byla poctivá a vyplatila se. Písemné referáty byly dlouhé tak akorát, jen pro příště ještě omezíme jejich předčítání a dáme skutečně přednost volnému výkladu. Našli se tací, kteří svého živočicha znali snad lépe než členy rodiny, v hlavě jim tak bude rezonovat ještě dlouho. Papíry s poznámkami poletovaly kolem, zajímavostí přibývalo takovou rychlostí, že jsme je ani nestačili zapisovat. Jeden z vědců pro změnu žádný papír nepotřeboval, protože veškeré informace si přinesl ve vlastní hlavě. Prezentace byly na vysoké úrovni, děkuji za zásobu studijního materiálu pro děti dalších tříd. Kdo ji měl dlouhou a nadupanou informacemi, využíval i tištěného textu, který byl velmi dobře přečten. Moc jsme si užili prezentaci těch, kteří jinak ani moc nemluví. Někoho malinko opanovala nervozita, což bylo na projevu znát, ale zvládli to opravdu všichni. A nezůstalo jenom u mluvení, nechyběla ani čichová a chuťová ukázka, nahrávka zvířecích zvuků, obrazová dokumentace či kvíz, který otestoval pozornost naslouchajících. 

Závěrečné hodnocení bylo velmi pozitivní, superlativa děti seřadily takto: nejlepší bylo jídlo, pak pití, docela dobré byly i ty zajímavosti o zvířatech, následovalo konstatování, že jsme se něco nového dozvěděli a nakonec vyjádření radosti, že jsme se celý den neučili. Zrada veliká! Jsem si téměř jistá, že informací, které dnes ulpěly v paměti, bude rozhodně více než z běžné hodiny. Jen si to doma klidně ověřte. Ale necháme si to pro sebe, neučit se celý den je přece prima.

Marodi, vaše příspěvky jsme už nestihli, ale to je možná dobře, protože si je užijeme společně, až se vrátíte do školy. Nebuďte smutní, nemoc měla určitě i jednu dobrou stránku. Nebolelo vás přecpané břicho. Když jsme totiž konferenci končili, uklízeli třídu a umývali nádobí, zazněl úkol dojíst zbývající brambůrky. A ozvalo se víc než nečekané: “Já už nechci. Nemůžu to ani vidět.” Takže zbývající dobroty jsme schovali a celý příští týden si jimi přilepšíte svačinku.

Děkuji rodičům za pomoc s přípravou materiálů, dětem za snaživý přístup ke svému příspěvku. Děkujeme firmám zabývajících se výrobou slaných pochutin a hnědě zbarvených nápojů za chutné občerstvení. A díky všem za velmi obohacující dopoledne a moc hezký zážitek, už teď se těšíme na jarní část naší konference.