Den bez vody
Den bez vody byl nejen název projektu IV.B, ale také tři slova, která zcela vystihovala aktuální stav, jež nastal v pátek ráno u čtvrťáků ve třídě. Zcela nefunkční vodovod, v lahvích na pití také prázdno, zkrátka nikde ani kapka. Proto jsme den začali zamyšlením a diskuzí nad tématem, které už nyní je a bude aktuální, tedy nad spotřebou nejen pitné vody a jejím případným nedostatkem. Své myšlenky jsme obohatili zhlédnutím zajímavého videa a zkoumáním obrázků o spotřebě jídla v různých částech světa, což s vodou úzce souvisí, neboť vodu bychom měli vidět i tam, kde se to nenabízí přímo, např. tak či onak právě za téměř každým potravinářským výrobkem. Potom se děti rozdělily do skupin a vyplnily tabulku, v níž uvedly předpoklad - kolik vody budou během dopoledne potřebovat. Na jeho základě bylo nutné se vodou zásobit.
A protože zdaleka ne ve všech částech světa je tekoucí voda samozřejmostí, putování za ní může zabrat i celé hodiny, také v naší třídě se kvůli ní začaly podnikat dlouhé cesty, až k daleké tělocvičně. Jejich cílem bylo přinést v časovém limitu tolik vody, aby pokryla předpokládanou spotřebu. Strategie zásobování byla ponechána zcela na dětech. Zpočátku se běhalo s petkami malého objemu, neboť se dobře vešly pod vodovodní kohoutek. Pak ale přece jenom někoho napadlo, že by se voda dala menší lahví přelévat do větší, nejlépe dvoulitrové, což se brzy zdálo výhodnější všem a začali toho využívat. Našli se i tací, co vzali více lahví najednou. Kdo nesháněl vodu, počítal spotřebu vody několika fiktivních rodin a zjišťoval, která šetřit umí a která ne. Jak se brzy ukázalo, rodiny na tom byly různě, ale děti šetřit rozhodně umí.
Následovalo další trápení mozků v podobě převádění jednotek objemu tak, aby děti ze zápisových listů spočítaly, kolik vody si vlastně přinesly. Poté část razítek z nich směnily za poukázky na vodu, které sloužily k výdeji vody z přinesených zásob. Opět tak bylo nutné pracovat s jednotkami objemu, propočítávat a především kalkulovat. Získat raději vodu na pití, na mytí nebo na užití WC? A zde se začala projevovat šetřivost těžce nabyté tekutiny u všech skupin bez rozdílu. Pilo se skutečně jen pro zahnání žízně, správnou domluvou a organizací se celá skupina zvládla umýt v půl litru, v jiné byl členům doporučen názor, že na záchod se vlastně nikomu nechce, poněvadž kupovat vodu na splachování je přece škoda. Kdyby jen část civilizovaného světa přemýšlela nad vodou tak, jako v této chvíli čtvrťáci, bylo by nám hej.
Aby nás hlava nebolela jen ze samého počítání, na řadu přišlo i luštění o vodě, malování jedním tahem nebo poslech písničky Jožin z bažin, k níž byly připraveny doprovodné slohové a výtvarné úkoly. Pak už ale nezbývala další cenná položka dneška, kterou je čas, bylo nutné projekt ukončit poslední diskuzí a zhodnocením. Děti si projekt užily, dle jejich slov by mohl trvat klidně celý týden. To by bylo jistě fajn, ale nelze to uskutečnit. I tak přinesl mnoho nových informací, zajímavých postřehů a hezkých chvil, což je přidaná hodnota každého projektu. Navíc opravdové zakončení ho teprve čeká. Příští týden se totiž ještě vypravíme na čistírnu odpadních vod do Uherského Hradiště. A je asi jasné, proč právě tam.