Návštěva čistírny odpadních vod v Uh. Hradišti byla velmi přínosnou záležitostí, neboť na vlastní oči, ale především na vlastní nosy se děti přesvědčily, že podoba vody, kterou vypouštíme ze svých domácností, je zcela odlišná od té, která do ní přiteče z vodovodního kohoutku. Shodou "šťastných" okolností hned v úvodu naší exkurze přijel vůz, jehož název nemohu prezentovat, leč všechny děti ho dobře znaly, který přivezl obsah septiku. A začala akce očisty vody, na jejímž konci bude již průzračná voda vrácena zpět do přírody do řeky Moravy. Akce zdlouhavá, pro laika snad i poutavá, nicméně rozhodně ne úplně příjemná a už vůbec ne voňavá.

Postupně jsme si prošli celým areálem čistírny a procesem čištění vody, který skutečně není nikterak vábný ani čichu lahodící, o čemž svědčí i fotky z akce. A přestože si děti většinu času ucpávaly nosy, celkem oprávněně, uši snad měly otevřené novým informacím, které byly skutečně zajímavé. Snad se něco málo z nich dostane až k uším rodičovským. Zeptejte se třeba, proč se na povrchu vody tvoří bublinky nebo k čemu se používá hygienizovaný odpad.

Po opuštění areálu čistírny jsme řešili malý problém, ozývaly se hlasy žádající další návštěvu, tentokrát toalet. Líná huba, holé neštěstí, znáte to. Zkusili jsme proto využít strategické pozice blízké základní školy. I když každá škola má svá bezpečnostní pravidla, to je bez debat, kolegialita a chápavý přístup k nastalé situaci pomohly nakonec k uspokojení také dalších aktuálně dotírajících potřeb. Po svačině jsme ještě využili blízkého hřiště k poslednímu výdeji energie a pak už nás čekala jen cesta zpět, která zakončila další z našich podařených projektů.